Říjen 2016

Exkurze do světa bezděčných úsměvů

30. října 2016 v 11:18 | Viktoria |  Teoretické spisy
Joachim Bauer (1951)
internista, psychiatr a odborník na psychoterapeutickou medicínu, univerzitní klinika ve Freiburgu, nositel ceny (1996) Německé společnosti pro biologickou psychiatrii
Proč cítím to, co ty
(nakladatelství Grada, překlad Iva Michňová, ISBN 978-80-247-5904-3 ePub, 978-80-247-5903-6 pdf)


Stalo se Vám někdy, že jste šli po ulici, někdo se na Vás hezky usmál, Vy jste jeho náladu bezděčně opětovali a přetrvala ve Vás ještě po dlouhou dobu? Nebo jste ve společnosti se špatnou náladou pocítili takzvané dusno? Nebo křivíte obličej při sledování videa
s bolestivou scénou?



Pokusím se problematiku vysvětlit jednoduše bez zbytečných pojmů.

Centrum pohybu v našem mozku je rozděleno na dvě části. Jedna z nich řídí samotný pohyb svalstva (motorická), druhá připravuje něco jako "program", podle kterého bude pohyb vykonán (premtorická). Tato část obsahuje také zrcadlové neurony, které pomocí zpracovaných signálů z našich smyslů dokážou vyprodukovat "program".

A jak celá ta sranda funguje v praxi?
Pokud svému centru, které samotný pohyb vykoná, nevěnujeme v danou chvíli racionální pozornost, bude se řídit "programem", který vypracuje na základě vjemu premotorická část. Jinak řečeno, usměje-li se na nás někdo a nebudeme soustředěni, budeme úsměv opětovat. Stejně tak zkřivíme obličej, když nám někdo bude popisovat bolestivé strhávání nehtu z palce u doktora. Kolika z vás se teď udělala vráska mezi očima? Při nedostatečné soustředěnosti svých pohybů je možné, že budeme opakovat a zrcadlit od druhých lidí více, než jen mimiku nebo emoci. Ale o tom už v příštím díle.

pod perexem najdete video, které krásně znázorňuje přenos emoce z mamtky na dítě
u malých dětí je tento jev zvláště dobře pozorovatelný, protože jejich kontrola motoriky je ještě ve vývoji


Vyplavování podvědomí aneb podivná slova odnikud

29. října 2016 v 20:30 | Viktoria |  Praxe

Ani nevím proč, možná to bude tou poťouchlou náladou, co dnes mám, ale chtěla jsem se s Vámi podělit o takovou zvláštní věc. A totiž - nazvala bych to - slova od nikud.
Je to pro mne podivný jev, možná způsobený školou nebo nesoustředěností. Uvedu příklad ze včerejška, který vypovídá za všechny zbylé.
Váj si jde takhle přes kuchyň... najednou se zastaví. Čučí do prázdna. Myšlenka jediná. Parapodia. V duchu si popřemýšlí, co přesně to je, vyplodí myšlenkově konkrétní pojmy. Pročítá zajímavé články na webu, najednou se v textu objeví slovo, co záhadně svou stavbou připomíná i parapodia. Je to ale úplně jiné slovo. O parapodiích se taky píše v novinách a knížkách. Váj se začne vyhýbat psaným textům. A stejně. Opět čučí. Čučí na stěnu. A myslí na parapodia. Po dni plném parapodií Váj ulehá do pelíšku a samozřejmě než usne nemyslí na nic jiného, než na parapodia.

Doufám, že s nimi dnes budete usínat také. :D

Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce

29. října 2016 v 14:23 | Viktoria |  Knižní postřehy
Váj se chystá potešit a nalákat milovníky psychologických románů.

Na jih od hranic, na západ od slunce. Pokud jste někdy četli jakékoliv dílo Murakamiho, jistě znáte kvalitu jeho románů či povídek. Pokud se však jedná o psychologickou působnost díla, chtěla bych vedle téměř bezkonkurenčního díla Norské dřevo vyzdvihnout právě tuto knihu.



Po dočtení téhohle příběhu už jsem ani nevěděla, jak se vlastně jmenuju. Nevěděla jsem co dělat, můj život naprosto skončil. Netušila jsem jakou postavu si oblíbit, komu držet palce až do konce. Byla jsem pocitově z celého příběhu tak zmatená, že jsem od té chvíle asi měsíc nevzala do ruky žádnou jinou knihu.
Popisy jsou mistrovské a spád děje je přesně takový, jaký hltá každá čtivá osobnost. Překvapivé okamžiky, nic monotónního.

Pokud máte rádi, když ve Vás kniha něco zanechá, nebo minimálně chvíli potrvá, než pocity z ní odplynou, je to přesně to pravé dílo.
Z hlediska psychologie je v knize naproste neodolatelně vylíčeno prožívání hlavního hrdiny. Jeho nálada se na Vás bude přenášet s každou větou, Vaše zrcadlové neurony budou spouštět jeden program za druhým. Moment... zrcadlové neurony?
V příštím článku si je přiblížíme. ;)

Filozofická smyčka: Platon a představa světa

28. října 2016 v 22:49 | Viktoria |  Teoretické spisy
Genialita antické filozofie si krásně sedne
s tématem týdne. A tak Váj píše...

Na hodinách filozofie pro mě vždy zakroucené téma "Platon"... Myšlenky tohoto pro někeho skvělého myslitele a pro někoho zase blázna jsou komplikovanou sítí důmyslného systému, který Platon v závěru pojmenoval svět.
Podle jeho filozofické myšlenky je skutečný svět jen nedokonalým a pokřiveným obrazem pravého a dokonalého světa, který nazvla světem ideí. Idea v Platónovské terminologii pralátka, neboli původ všeho, něco dokonalého, bezpodmínečného. Takovou ideu si už lidé pojmenovali různě - Bůh, Vesmír, myšlenka...

Celý systém pak Platon uvedl do trojúhelníku a vytičil mezi nimi přesný vztah.


Celý svět rozdělil na základní tři "věci", a totiž na absolutno (ideje), subjekt a objekt.
Myšlenka pak spočívá v tom, že absolutno tvoří objekty a subjekty, subjekt pochází z absolutna a zároveň tvoří vlastní obraz objektů (věcí) a objekty tvoří subjekty (lidské tělo) a pocházejí z absolutna.

Na tehdejší dobu a chápání byl tento neuvěřitelně samozřejmý systém až skandální a stal se předmětem filozofie po další staletí.

Myšlenka, že svět je pouhou představou subjektů a nedokonalým obrazem absolutna přežila veškerou dobu. Akademie založená tímto myslitelem v roce 385 př. n. l. fungovala více jak 900 let.
Filozofie je ovšem jednou z věd, kterou každý z nás chápe jinak. Jak jste Platóna pochopili Vy?

Váj opět na pohovoru, aneb chytáme na milý úsměv

28. října 2016 v 20:18 | Viktoria |  Praxe
Psychologická praxe v přímém přenosu.
Zachovala jsem kamenný výraz, avšak doma prostřídala všechny stavy od rozhořčení, přes výsměch, záchvaty smíchu, filozofické chvilky až po naprostou rezignaci v systému.

Jednoduše, stručně...
Vyrazím si na pohovor, lákavá nabídka od údajné bankovní společnosti velkého stylu. První dojem? Pohovor v restauraci v místě bydliště, černé bávo a chlapík kolem šedesáti s jasně modrýma očima a jistě drahým oblekem. Zajímavé.
Projev měl přirozený, příjemný hlas. Usmíval se a tvářil se, jako by o nic nešlo. Sympatické.

Čas ubíhá, Váj se klepe (((((nervozita))))). Pán pečlivě popisuje historii a vývoj firmy, usmívá se a na nic neklade důraz. Pár záludných otázek, podpora slovem "nechci Vás trápit". Pán chápe, že jsem nervozní. Stále sympatické.

Uprostřed projevu a částečného dialogu bodnou mě mezi očima slova "je těžké se k nám dostat"... Tak moment. Chcete vy mě nebo vlastně já vás? Přesvědčovací metoda, útok na ego. Chce ve mě vyvolat soutěživost. Váj se nedá, tváří se, že se nic neděje. Další nenápadný odskok. Pán hází velké cifry uzavřených smluv. Vážně je to číslo velké? Váj letí v hlavě matematika a zeměpis. (no nic moc výkon, pane) Imponace velkým číslem, snaha ohromit. Říká to s naprostým klidem a jen tak mezi řečí (snad si toho všimnu). "Tak my vás teda pozveme, hlasový projev máte dobrý, kultivovaný.." Teď si připadám jak maso na pultu. Konec konverzace - nahození téma domácí mazlíčci a rodina. Jak otřelé odlehčení situace. Pán měl projev dobře nazkoušený.

A výsledek? Strojeným lidem těžko věřit. A hlavně, hlídejte si slovíčkaření. Některými neopatrnými věcmi mohou na sebe zaměstnavatelé mnohé prozradit. Vylezla z toho nepěkná odíračka lidí.

Deprese aneb špatná nálada vypadá jinak

28. října 2016 v 19:38 | Viktoria |  Teoretické spisy
Téma je to omílané stále dokola. Zkusím jej pojmout jinak.
Jistě už jste četli pár těch opepřených vět o tom, jak je zákeřná, jak jsou lidé, kteří jí trpí skleslí,
kolik smutnku v takovém člověku dříme... kdo to píše?

Co to vlastně je
Deprese je porucha nálad. Jistě, smutku je hodně a často je to právě smutek, který tuto nemoc vyvolá. Ale proč nemoc? Příčina je fyziologická! V těle se nevytváří dostatek neurotransmiterů, které náladu a chování výrazně ovlivňují - serotoninu a dopaminu. Ale proč? Může se tu objevit jakýsi "spouštěč", který tuto nemoc vyvolá. Existuje však i forma endogenní deprese - bez příčiny těchto neurotransmiterů ubyde a nemoc se spustí sama. Takovou depresi je obvzlášť obtížné léčit, tady nepomohou žádné psychoterapie.
Jak se to projeví, když teda nejen smutkem...?
Různě. Stavy úzkosti, podivné vtíravé myšlenky, divný podtext všeho, co děláte. Všechno postrádá smysl a nic se Vám nechce dělat. Také jsou běžné výkyvy typu agresivita, nedůtklivost. Nemocný se stane neschopným pohybovat se v běžném světě. Stává se obetí vlastních myšlenek a dalších průvodných chorob a fobií.
A co je teda to nebezpečné?
Sebevražda. Jistě. To už slyšel každý. Smysl začne ubývat ve všem, až nakonec zmizí i pro samotný život. Paradoxně se tento jev objevuje jen u lehkých forem deprese. U silnější formy už pravděpodobnost opět klesá. Jak je to možné? odpověď je prostá. Tak prostá, až z ní jde mráz po zádech. Člověk v hluboké depresi už nakonec nevidí smysl ani ve smrti. Nemá smysl život a nemá smysl smrt. Je v začarovaném kruhu utrpení. A to je to nejhorší, co můžete pocítit.
A když se člověk neodváží? Tím lépe pro něj, pud sebezáchovy ještě funguje a to je klíčové. Pak ale hrozí další věci - tak například - vyhazov z práce... snižuje se pozornost a také se Vám jednou ráno může stát, že neodejdete do práce. Prostě nemůžete. Sedíte na židli a nikam nejdete a čas plyne... a nevíte proč.















Špatně se taková tematika vysvětluje. Bude to pravděpodobně na vícedílnou serii. Těším se ovšem na Vaše dotazy, na základě kterých bych po stručných odpovědích mohla vydat následující díl s podrobnostmi. Piště pište. Nebojte se ptát na cokoliv.

Kontakty a informace

28. října 2016 v 17:53 | Viktoria |  Kontakt
Zdravím všechny návštěvníky tohoto deníku.

Říkejme mi třeba Viktoria nebo Viktorie.
Zabývám se studiem psychologie a mým záměrem je získávat a sdílet informace prostřednictvím blogu. Budu proto ráda, když budete komentovat, ptát se, nebo třeba i emailem zasílat své příběhy, postřehy či dotazy, které nechcete uvádět veřejně.

Nejsem legitimní psycholog! Psychika není stroj, který se dá opravit rukama. Proto ani každý nemůže být psycholog. Já ale věřím, že své předpoklady k tomu mám a proto, ačkoli nemůžu poskytnout odborně ověřené informace, je i tak možné se o problému alespoň přátelsky pobavit.