Exkurze do světa bezděčných úsměvů

30. října 2016 v 11:18 | Viktoria |  Teoretické spisy
Joachim Bauer (1951)
internista, psychiatr a odborník na psychoterapeutickou medicínu, univerzitní klinika ve Freiburgu, nositel ceny (1996) Německé společnosti pro biologickou psychiatrii
Proč cítím to, co ty
(nakladatelství Grada, překlad Iva Michňová, ISBN 978-80-247-5904-3 ePub, 978-80-247-5903-6 pdf)


Stalo se Vám někdy, že jste šli po ulici, někdo se na Vás hezky usmál, Vy jste jeho náladu bezděčně opětovali a přetrvala ve Vás ještě po dlouhou dobu? Nebo jste ve společnosti se špatnou náladou pocítili takzvané dusno? Nebo křivíte obličej při sledování videa
s bolestivou scénou?



Pokusím se problematiku vysvětlit jednoduše bez zbytečných pojmů.

Centrum pohybu v našem mozku je rozděleno na dvě části. Jedna z nich řídí samotný pohyb svalstva (motorická), druhá připravuje něco jako "program", podle kterého bude pohyb vykonán (premtorická). Tato část obsahuje také zrcadlové neurony, které pomocí zpracovaných signálů z našich smyslů dokážou vyprodukovat "program".

A jak celá ta sranda funguje v praxi?
Pokud svému centru, které samotný pohyb vykoná, nevěnujeme v danou chvíli racionální pozornost, bude se řídit "programem", který vypracuje na základě vjemu premotorická část. Jinak řečeno, usměje-li se na nás někdo a nebudeme soustředěni, budeme úsměv opětovat. Stejně tak zkřivíme obličej, když nám někdo bude popisovat bolestivé strhávání nehtu z palce u doktora. Kolika z vás se teď udělala vráska mezi očima? Při nedostatečné soustředěnosti svých pohybů je možné, že budeme opakovat a zrcadlit od druhých lidí více, než jen mimiku nebo emoci. Ale o tom už v příštím díle.

pod perexem najdete video, které krásně znázorňuje přenos emoce z mamtky na dítě
u malých dětí je tento jev zvláště dobře pozorovatelný, protože jejich kontrola motoriky je ještě ve vývoji



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Inkognito Inkognito | Web | 2. listopadu 2016 v 10:30 | Reagovat

A druhá věc, proč když se na mě někdo usměje a já se soustředím, nedokážu se opětovně usmát. Tedy ve většině případů ne. Občas je to celkem skličující a nemístné :(

2 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 2. listopadu 2016 v 15:47 | Reagovat

[1]: V případě, že se na to soustředíš, zrcadlové neurony mohou mít jen omezenou působnost. Jejich potenciál se projevuje nejvíce v případě, kdy nejsou kontrolovány racionální složkou.
To, že nedokážeš vědomě opětovat úsměv, bude pravděpodobně jiný problém. Chceš- li o tom mluvit, můžeš mě kontaktovat emailem.

3 vrania vrania | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 20:17 | Reagovat

No, tak mám teda vedecky podložené svoje reakcie pri prechádzke ulicami =) Veľmi zaujímavé... (A teraz rozmýšľam, ako sa to dá využiť pri výchove a vzdelávaní... Tá škola na mňa vážne vplýva.)
Len keby sa dalo kontrolovať, ako sa tvárim bez ohľadu na ľudí okolo - niekedy som ako turista vo vlastnom meste, všetko je zaujímavé, krásne a stojí to za úsmev či slová =D Nechcem radšej vedieť, čo si musia myslieť tí, ktorí si ma čistou náhodou všimnú =D

4 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 20:10 | Reagovat

[3]: Tak to Ti věřím. Já když se vrátím do rodného města a jsem unešená z každé sošky, taky musím vypadat komicky. Většina lidí ani neví, že tam nějaké sochy jsou :D
Určitě jsem ráda, že si všímáš reakcí okolí, protože ať si říká kdo chce co chce, je to důležité. A při výchově a vzdělání to hraje obrovskou roli, tomu věř. V psychologii tento objev napáchal hodně zmatků. Spoustu dosud uznávaných teorií i v biologii padlo kvůli tomuto objevu.
A děkuji velmi za poznámku :) budu tomu věnovat určitě některý z dílů této série, zjistím pro Tebe, co budu moct.

5 smartly smartly | Web | 7. ledna 2017 v 15:33 | Reagovat

Tak schopnosť nekontrolovať svoje výrazy som stratil už niekedy veľmi dávno, a hoci ma poker face zrejme zachránila od mnohých výpraskov od sídliskových grázlov, teraz by som chcel trochu tej "naivity" naspäť. Ono je to totiž, nie že viac sexy, ale...ako to len napísať, jednoducho omnoho lepšie sa dokážete do človeka vcítiť, keď na ňom vidno, čo prežíva. Aj zaľúbiť. Aj mať rád. Všetko. Ja to cítim tiež, napríklad keď stretnem malého chlapca alebo dievča, čo ešte ani nekontroluje svoje ústa, úplne sa vo mne vzbudia ochranárske pudy.
Ale vieš čo? Myslím si, že ono pôjde sa to zas naučiť. Presne ako chôdza. Spočiatku mi to možno príde trochu umelé a neprirodzené, ale časom - prirodzenosť sama! Som prílišný optimista? Nech!^^

6 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 8. ledna 2017 v 10:02 | Reagovat

[5]: Zajímavý příběh, děkuji mnohokrát za příspěvek. :)

Ještě jsem se nedohrabala k sepsání dalších informací, ale možno jsi mě právě inspiroval :)
Zrcadlení totiž, přesně jak popisuješ, zároveň otevírá komunikaci mezi lidmi. Pokud daná osoba záměrně (a nebo naučeně) nezrcadlí, nebudeme s ní vnitřně chtít komunikovat. V příštím článku přiblížím, našla jsem i pěkné video z průběhu experimentu, které Tvůj problém dozajista objasní. ;)

I tak Ti budu držet všechny čtyři palce, ať se Ti podaří zpět získat ztracenou přirozenost, protože prokletím naší inteligence je právě ztráta přirozenosti, proto z celého srdce bych přála všem, nechť ji znovu naleznou. :)
viva Universum

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama