Procitla jsem do světa

12. prosince 2016 v 8:29 | Viktoria |  Vaše příběhy
Naučená bezmoc. Doprovázející jev nemocné hlavy.

Naučená bezmoc: člověk ztratí motivaci se snažit kvůli opakovanému zmaření cíle či dočasné nemožnosti řešení

Zvyknete si na to, že nemáte šanci se světem bojovat. Necháváte se unášet proudem času. Lidé kolem vás trpí. Trpí, protože vám nerozumí a nevědí, jak chápat vaše chování. Mají vás za špatné. Děláte rozhodnutí. Ať už jsou dobrá nebo špatná, nemáte co ztratit. Rozhodujete za druhé a uvnitř řvete jako zvíře, protože vidíte, že ubližujete. Bolí vás to jako tisíce nožů. Ale navenek vypadáte chladně. Třeba se i usmíváte. Zraňujete a šíříte nenávist a zlobu. Nechcete, ale jinak lidé narušují vaši bublinu, vaše odloučení od světa. A vy už nemáte sílu, chtěte v bublině zůstat. Nakonec vás utýrají vaše myšlenky, svět se bortí. Není síla v něm žít a už ani smysl se z něj ztratit. Bludný kruh. Někonečno.



Chvíle klidu. Pocit vysvobození ale nepřichází. Jste mimo realitu. Neděláte nic. Na nic nemyslíte. Přijdete z práce brzy a najednou je večer. Psycholožka se vás zeptá, co děláte ve volném čase. "Nevím". Dny ubíhají, týdny, měsíc, dva... Párkrát za den vás něco vytrhne z nicoty - pohled na hodiny. Hlad, únava, takové věci přestanete znát. Necítíte sebe, emoce, tělo, nic.

Léčba. Mozek začíná fungovat. Ohlédnete se za sebe. Spálená krajina, hotový Mordor. Teprve v tu chvíli si uvědomíte, co všechno jste způsobili. Začínáte trpět znovu. Znovu řvát. Tentokrát už ale nahlas. Teprve teď si všichni všimnou, jak celé roky vypadáte uvnitř. Nikdo ale necítí vinu. Jen vy sami za to, co jste napáchali. A bude ještě dlouho, dlouho trvat, než se utrpení a výčitky utlumí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 12. prosince 2016 v 8:34 | Reagovat

to  je pravda, článek je krásně napsaný :-)

2 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 8:47 | Reagovat

[1]: Děkuji moc.

3 vrania vrania | E-mail | Web | 12. prosince 2016 v 23:18 | Reagovat

Poznáš ten pocit, kedy nenachádzaš slová? Viem, že áno.

Držím osôbke (neviem, či je to on alebo ona) palce. Naozaj veľmi.

4 Viktoria Abe Viktoria Abe | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 8:41 | Reagovat

[3]: Poznám, dobře.
Je to ona a myslím, že se znáte. I tak vzkaz předám.

5 vrania vrania | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 19:15 | Reagovat

[4]: Ďakujem.
(Krátka poznámka ma zaujala, v tejto chvíli netuším, kto, ale nebudem pátrať. Nehráme sa teraz na detektívov.)

6 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 11. února 2017 v 17:16 | Reagovat

Zůstanu v bublině a nikoho ke mě nepustím. Ač vím, že to ubližuje mě i mému okolí.. neustoupím! Uzavřená v bublině, nekonečné utrpení...
I když se otevřít světu je těžké, po malých krůčcích se to dá. I když věřit, je těžké, na správné adrese se to vyplatí tisíckrát.

Přeji dané slečně hodně sil a hlavně (!!!) chuť žít a bojovat za vše, co je jí drahé a dělá ji šťastnou. :)

7 Špenátka Špenátka | E-mail | Web | 15. února 2017 v 14:53 | Reagovat

Krásně napsané. Je to tak trefné...
Introvertovy problémy...
Lehké deprese...
Žádná potřeba... sociální interakce nebo... zájmů... nebo dělat cokoli.
Uvnitř je to možná nejdřív křik... Ale pak jen rezignované koukání do sebe.

8 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 21:01 | Reagovat

Opravdu je ten článek moc pěkně napsaný :)
Přesně tak to poznám

9 mkconsulting mkconsulting | 24. února 2017 v 19:28 | Reagovat

Účetnictví jak má být http://mkconsulting.cz

10 jklucetnictvi jklucetnictvi | Web | 9. dubna 2017 v 17:16 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama