Praxe

Jar na knedlíky, kafe z piškotů a telefon v ledničce. Co teď?

6. listopadu 2016 v 17:52 | Viktoria
Na úvod na rovinu upřesňuji, že nemám nastudovaný žádný materiál.
Jedná se čistě o mou osobní zkušenost.

Babičky hodně zapomínají, to už bereme tak nějak přirozeně. Když se ale jedná o alzheimera, dělá se všechno složitějším. Jedná se o velmi individuální chorobu, u každého pacienta si může vybírat svou daň různě a hlavně se liší v rychlosti postupu. Kdy je ale člověk skutečně ohrožen?
Pro někoho s touto chorobou je běžné se ztratit ve městě i ve vlastním bytě, nepoznat své blízké, nemoci si nachystat jídlo, atd. O tom, jak je ale tato choroba zákeřná a jak její oběti musí trpět, se tu dnes rozepisovat nechci. Všechna má slova proto znějí trochu nadneseně, omlouvám se, jestli se někoho dotkla.

Moje osobní zkušenosti s péčí:
Nejvíce danou osobu zraníte, když jí budete vyčítat, že zapomíná. Tyto lidi to neuvěřitelně bolí, protože vědí, že s tím toho příliš neudělají a příště se to stane znova.
(Informace se týkají střední intenzity onemocnění)

  • Věci na svém místě.
Osoba musí mít věci přesně na těch místech, kde je vždycky mívala ještě před přejitím kritického bodu. Například když je mycí prostředek
na nádobí vždy u dřezu, ale někdo jej posune dál a olej poposune ještě dál, může očekávat maso "smažené" na jaru.
  • Léky očíslované a přehledně uložené. Nevnucovat!
Lidé přirozeně zapomenou i jestli brali léky. Je to kvůli snížené pozornosti. Taky jim léky nevnucujte, že je musí brát za každnou cenu. Vytvoří si k nim často negativní postoj, jako že jsou nustností, na kterou mohou zapomenout a budou za špatné.
  • Fotografie blízkých osob a věcí, které má rád/a.
Pokud nechcete osobu dostat do nepříjemné situace, že nebude vědět, proč jste v jejím bytě a proč jste přišli, nechávejte jí na očích fotografie rodiny a věcí, na které byla osoba fixovaná (např. pes, kočka) Budou si je tak lépe pamatovat a v jejich životě nevznikne prázdné místo, které se promění v pocit osamělosti.
  • Trpělivost!
Jeden z hlavních bodů! Nikdy žádné věty typu "babi to už jsi říkala". Nikdy! Pokud snahu tohoto člověka odbydete těmito slovy, začne si připadat osamělý, že si s ním nechcete povídat. Raději si jednu historku vyslechnout čtyřikrát a zatnout zuby, než zranit.
  • Kontrolovat.
Ano, bohužel. V pozdních stádiích už je nutný nepřetržitý dohled. Dokud si ale většinu věcí je osoba schopná obstarat sama, je důležité je i občas kontrolovat. Zda vzala léky, hlídat dobu jídla a co jí, dodržení spánkového režimu, hygieny, apod.
  • Komunikovat.
Lidé s alzheimerem často propadají smutku a osamění. Musí se s nimi komunikovat, připomínat jim, že rodina je stále tady. Mluvit pomalu, srozumitelně, pokud možno vše podstatné zdělit za krátkou dobu. Důležité věci často opakovat.

Máte nějaké vlastní zkušenosti? Napiště do komentářů či na můj email.

Energetická křivka a jak vyzrát na mizerné výsledky

1. listopadu 2016 v 16:28 | Viktoria
V podstatě se jedná a metodu sebepoznávací.

Projekt, který jste udělali není podle Vašich původních představ, ale měnit to už přece nebudete? Rozvržená práce se táhne jako šnek?

Každý z nás máme přes oněch pověstných 24 hodin různý stav lenosti, aktivity a únavy. Pokud vám vaše plány nevychází tak, jak byste potřebovali, protože to trvá nezvykle dlouho nebo jsou výsledky mizerné, je čas na tuto sebepoznávací metodu.

Proč to tak je? Všichni máme v průběhu svého dne okamžiky, kdy sršíme energií a všechno nám jde od ruky. Kdy naše fantazie dokáže pracovat v širší sféře a soustředěnost je naším druhým jménem. Čas je objevit! Buďte kapánek sobečtí a zaměřte se jen sami na sebe. Zaznamenejte si čas pokaždé, kdy cítíte, že se vám něco opravdu daří a nemáte problém být soustředění. Třeba teď. Jsem schopna napsat článek a koncentrovat se na své myšlenky. Ztratily se někam myšlenky na hokkaido polévku i na seriál, kde se zrovna dějová linka dostala do napínavé části. Dokonce musím s těží přemýšlet, co jiného by teď mohlo zaměstnávat moji hlavu. A to je přesně ono! To je ten správný čas.

Naopak je taktéž dobré si zaznamenat, kdy jste ve stavu absolutní lenosti. Někdy je to problém, poněvadž je člověk líný i na to si zaznamenat, že je líný (u.u).

A zbytek je o načasování. Věřte, že vaše nejhorší projekty vznikají v době, kdy jste mimo své energetické špičky. Postrach maturit! - slohovka v blbou hodinu vyplodí jen blbý pokus o něco čitelného. Svou práci zefektivněte. Složitější věci nebo ty, na kterých záleží, dělejte výhradně v době, kdy jste zaznamenali svoji soustředěnost a nadšení. I cvičení se stane otravou v nevhodnou dobu. Tato energetická křivka vám může pomoci nejen zvládat složitěší úkony, ale podávat lepší výkony.

Stačí papírek na stole a jedem....

Vyplavování podvědomí aneb podivná slova odnikud

29. října 2016 v 20:30 | Viktoria

Ani nevím proč, možná to bude tou poťouchlou náladou, co dnes mám, ale chtěla jsem se s Vámi podělit o takovou zvláštní věc. A totiž - nazvala bych to - slova od nikud.
Je to pro mne podivný jev, možná způsobený školou nebo nesoustředěností. Uvedu příklad ze včerejška, který vypovídá za všechny zbylé.
Váj si jde takhle přes kuchyň... najednou se zastaví. Čučí do prázdna. Myšlenka jediná. Parapodia. V duchu si popřemýšlí, co přesně to je, vyplodí myšlenkově konkrétní pojmy. Pročítá zajímavé články na webu, najednou se v textu objeví slovo, co záhadně svou stavbou připomíná i parapodia. Je to ale úplně jiné slovo. O parapodiích se taky píše v novinách a knížkách. Váj se začne vyhýbat psaným textům. A stejně. Opět čučí. Čučí na stěnu. A myslí na parapodia. Po dni plném parapodií Váj ulehá do pelíšku a samozřejmě než usne nemyslí na nic jiného, než na parapodia.

Doufám, že s nimi dnes budete usínat také. :D

Váj opět na pohovoru, aneb chytáme na milý úsměv

28. října 2016 v 20:18 | Viktoria
Psychologická praxe v přímém přenosu.
Zachovala jsem kamenný výraz, avšak doma prostřídala všechny stavy od rozhořčení, přes výsměch, záchvaty smíchu, filozofické chvilky až po naprostou rezignaci v systému.

Jednoduše, stručně...
Vyrazím si na pohovor, lákavá nabídka od údajné bankovní společnosti velkého stylu. První dojem? Pohovor v restauraci v místě bydliště, černé bávo a chlapík kolem šedesáti s jasně modrýma očima a jistě drahým oblekem. Zajímavé.
Projev měl přirozený, příjemný hlas. Usmíval se a tvářil se, jako by o nic nešlo. Sympatické.

Čas ubíhá, Váj se klepe (((((nervozita))))). Pán pečlivě popisuje historii a vývoj firmy, usmívá se a na nic neklade důraz. Pár záludných otázek, podpora slovem "nechci Vás trápit". Pán chápe, že jsem nervozní. Stále sympatické.

Uprostřed projevu a částečného dialogu bodnou mě mezi očima slova "je těžké se k nám dostat"... Tak moment. Chcete vy mě nebo vlastně já vás? Přesvědčovací metoda, útok na ego. Chce ve mě vyvolat soutěživost. Váj se nedá, tváří se, že se nic neděje. Další nenápadný odskok. Pán hází velké cifry uzavřených smluv. Vážně je to číslo velké? Váj letí v hlavě matematika a zeměpis. (no nic moc výkon, pane) Imponace velkým číslem, snaha ohromit. Říká to s naprostým klidem a jen tak mezi řečí (snad si toho všimnu). "Tak my vás teda pozveme, hlasový projev máte dobrý, kultivovaný.." Teď si připadám jak maso na pultu. Konec konverzace - nahození téma domácí mazlíčci a rodina. Jak otřelé odlehčení situace. Pán měl projev dobře nazkoušený.

A výsledek? Strojeným lidem těžko věřit. A hlavně, hlídejte si slovíčkaření. Některými neopatrnými věcmi mohou na sebe zaměstnavatelé mnohé prozradit. Vylezla z toho nepěkná odíračka lidí.
 
 

Reklama