Teoretické spisy

Exkurze do světa bezděčných úsměvů

30. října 2016 v 11:18 | Viktoria
Joachim Bauer (1951)
internista, psychiatr a odborník na psychoterapeutickou medicínu, univerzitní klinika ve Freiburgu, nositel ceny (1996) Německé společnosti pro biologickou psychiatrii
Proč cítím to, co ty
(nakladatelství Grada, překlad Iva Michňová, ISBN 978-80-247-5904-3 ePub, 978-80-247-5903-6 pdf)


Stalo se Vám někdy, že jste šli po ulici, někdo se na Vás hezky usmál, Vy jste jeho náladu bezděčně opětovali a přetrvala ve Vás ještě po dlouhou dobu? Nebo jste ve společnosti se špatnou náladou pocítili takzvané dusno? Nebo křivíte obličej při sledování videa
s bolestivou scénou?



Pokusím se problematiku vysvětlit jednoduše bez zbytečných pojmů.

Centrum pohybu v našem mozku je rozděleno na dvě části. Jedna z nich řídí samotný pohyb svalstva (motorická), druhá připravuje něco jako "program", podle kterého bude pohyb vykonán (premtorická). Tato část obsahuje také zrcadlové neurony, které pomocí zpracovaných signálů z našich smyslů dokážou vyprodukovat "program".

A jak celá ta sranda funguje v praxi?
Pokud svému centru, které samotný pohyb vykoná, nevěnujeme v danou chvíli racionální pozornost, bude se řídit "programem", který vypracuje na základě vjemu premotorická část. Jinak řečeno, usměje-li se na nás někdo a nebudeme soustředěni, budeme úsměv opětovat. Stejně tak zkřivíme obličej, když nám někdo bude popisovat bolestivé strhávání nehtu z palce u doktora. Kolika z vás se teď udělala vráska mezi očima? Při nedostatečné soustředěnosti svých pohybů je možné, že budeme opakovat a zrcadlit od druhých lidí více, než jen mimiku nebo emoci. Ale o tom už v příštím díle.

pod perexem najdete video, které krásně znázorňuje přenos emoce z mamtky na dítě
u malých dětí je tento jev zvláště dobře pozorovatelný, protože jejich kontrola motoriky je ještě ve vývoji

Filozofická smyčka: Platon a představa světa

28. října 2016 v 22:49 | Viktoria
Genialita antické filozofie si krásně sedne
s tématem týdne. A tak Váj píše...

Na hodinách filozofie pro mě vždy zakroucené téma "Platon"... Myšlenky tohoto pro někeho skvělého myslitele a pro někoho zase blázna jsou komplikovanou sítí důmyslného systému, který Platon v závěru pojmenoval svět.
Podle jeho filozofické myšlenky je skutečný svět jen nedokonalým a pokřiveným obrazem pravého a dokonalého světa, který nazvla světem ideí. Idea v Platónovské terminologii pralátka, neboli původ všeho, něco dokonalého, bezpodmínečného. Takovou ideu si už lidé pojmenovali různě - Bůh, Vesmír, myšlenka...

Celý systém pak Platon uvedl do trojúhelníku a vytičil mezi nimi přesný vztah.


Celý svět rozdělil na základní tři "věci", a totiž na absolutno (ideje), subjekt a objekt.
Myšlenka pak spočívá v tom, že absolutno tvoří objekty a subjekty, subjekt pochází z absolutna a zároveň tvoří vlastní obraz objektů (věcí) a objekty tvoří subjekty (lidské tělo) a pocházejí z absolutna.

Na tehdejší dobu a chápání byl tento neuvěřitelně samozřejmý systém až skandální a stal se předmětem filozofie po další staletí.

Myšlenka, že svět je pouhou představou subjektů a nedokonalým obrazem absolutna přežila veškerou dobu. Akademie založená tímto myslitelem v roce 385 př. n. l. fungovala více jak 900 let.
Filozofie je ovšem jednou z věd, kterou každý z nás chápe jinak. Jak jste Platóna pochopili Vy?

Deprese aneb špatná nálada vypadá jinak

28. října 2016 v 19:38 | Viktoria
Téma je to omílané stále dokola. Zkusím jej pojmout jinak.
Jistě už jste četli pár těch opepřených vět o tom, jak je zákeřná, jak jsou lidé, kteří jí trpí skleslí,
kolik smutnku v takovém člověku dříme... kdo to píše?

Co to vlastně je
Deprese je porucha nálad. Jistě, smutku je hodně a často je to právě smutek, který tuto nemoc vyvolá. Ale proč nemoc? Příčina je fyziologická! V těle se nevytváří dostatek neurotransmiterů, které náladu a chování výrazně ovlivňují - serotoninu a dopaminu. Ale proč? Může se tu objevit jakýsi "spouštěč", který tuto nemoc vyvolá. Existuje však i forma endogenní deprese - bez příčiny těchto neurotransmiterů ubyde a nemoc se spustí sama. Takovou depresi je obvzlášť obtížné léčit, tady nepomohou žádné psychoterapie.
Jak se to projeví, když teda nejen smutkem...?
Různě. Stavy úzkosti, podivné vtíravé myšlenky, divný podtext všeho, co děláte. Všechno postrádá smysl a nic se Vám nechce dělat. Také jsou běžné výkyvy typu agresivita, nedůtklivost. Nemocný se stane neschopným pohybovat se v běžném světě. Stává se obetí vlastních myšlenek a dalších průvodných chorob a fobií.
A co je teda to nebezpečné?
Sebevražda. Jistě. To už slyšel každý. Smysl začne ubývat ve všem, až nakonec zmizí i pro samotný život. Paradoxně se tento jev objevuje jen u lehkých forem deprese. U silnější formy už pravděpodobnost opět klesá. Jak je to možné? odpověď je prostá. Tak prostá, až z ní jde mráz po zádech. Člověk v hluboké depresi už nakonec nevidí smysl ani ve smrti. Nemá smysl život a nemá smysl smrt. Je v začarovaném kruhu utrpení. A to je to nejhorší, co můžete pocítit.
A když se člověk neodváží? Tím lépe pro něj, pud sebezáchovy ještě funguje a to je klíčové. Pak ale hrozí další věci - tak například - vyhazov z práce... snižuje se pozornost a také se Vám jednou ráno může stát, že neodejdete do práce. Prostě nemůžete. Sedíte na židli a nikam nejdete a čas plyne... a nevíte proč.















Špatně se taková tematika vysvětluje. Bude to pravděpodobně na vícedílnou serii. Těším se ovšem na Vaše dotazy, na základě kterých bych po stručných odpovědích mohla vydat následující díl s podrobnostmi. Piště pište. Nebojte se ptát na cokoliv.
 
 

Reklama